Vlastnosti podporující povýšení nemusí z člověka dělat dobrého lídra

Povýšení a dobré vedení týmu nejsou dvě strany téže firemní medaile. Meta-analýza vedená Nathanem Bakerem a spoluautory zkoumala vztah mezi osobnostními charakteristikami a dvěma odlišnými výsledky: získáním či vznikem vedoucí role a efektivitou lídra.

To je důležité rozlišení. Jinými slovy, studie nesledovala jen to, kdo se do vedení dostane, ale také to, jak úspěšně potom svou roli vykonává.

Podle shrnutí Michigan State University patřily mezi charakteristiky spojované s efektivním leadershipem zejména motivace k dosahování výsledků, smysl pro pořádek, sebekázeň a optimismus. Zní to méně jako tajný recept na charisma a více jako seznam vlastností, které mohou komplikovat život lidem, kteří si mysleli, že vedení spočívá hlavně v sebevědomém vstupu do místnosti.

Asertivita podle shrnutí Michigan State University souvisela s vyšší pravděpodobností, že se člověk stane lídrem, nebyla však podle stejného shrnutí spojena s efektivitou leadershipu. Sebevědomě se tedy do vedoucí role dostat můžete. To ovšem ještě není potvrzení, že jste právě vyřešili problém s vedením.

Výsledky se lišily také podle typu nebo hierarchické úrovně lídra. Zjištění u studentských lídrů se odlišovala od výsledků u manažerů na nižší a vyšší úrovni. Univerzální návod typu „najděte jednoho dominantního člověka a dejte mu klíče“ tak studie neposkytuje.

Hlavní pointa je méně efektní než běžné řeči o přirozených vůdcích, ale zato praktičtější: vlastnosti, které pomáhají člověku získat vedoucí roli, se s vlastnostmi efektivního lídra překrývají jen částečně. Povýšení proto může být začátkem testu leadershipu, nikoli jeho výsledkem.