Vápnění polí v povodí Mississippi může podle studie ukládat uhlík

Vápnění zemědělské půdy se obvykle spojuje hlavně s úpravou její kyselosti. Studie vedená výzkumníky z Yale, publikovaná v časopise Nature 23. září 2026, ale sleduje jeho uhlíkovou bilanci v celém povodí Mississippi.

Podle studie představovalo zemědělské vápnění při srovnání se scénářem bez vápnění, v němž by dál působily antropogenní kyseliny, po většinu minulého století čistý propad CO₂ v měřítku povodí. Nejde tedy jednoduše o tvrzení, že se uhlík dlouhodobě „uloží v půdě“.

Přesnější popis mechanismu je podle studie tento: CO₂ se přeměňuje na bikarbonát, který je transportován půdou a vodami. Část uhlíku tak může být dále odnášena do oceánu. Výsledkem je odstraňování CO₂ v měřítku celého povodí, nikoli pouze trvalé uložení v půdním profilu.

Studie odhaduje kumulativní odstranění 0,22 až 0,37 gigatuny CO₂ prostřednictvím zemědělského vápnění v letech 1900 až 2015 podle modelového rozpětí. Samostatný odhad založený na přebytku říčního bikarbonátu činí 0,401 ± 0,091 gigatuny CO₂. Jde o odhady uvedené v jediné zdrojové studii, nikoli o jedno definitivní číslo.

Proces navíc podle studie není okamžitý. Po aplikaci vápna se může objevit počáteční emisní impulz a čisté odstraňování CO₂ se projevuje s časovým zpožděním řádově desítek let.

Studie zároveň uvádí, že její výsledky nelze bez dalšího přenést na všechny zemědělské oblasti. Účinek závisí mimo jiné na kyselosti půdy, její pufrační kapacitě a hydrologii. Mississippi tedy není univerzální návod k tomu, jak z každého pole vyrobit uhlíkový účetní trik.