Pastva může v islandských subarktických travinách zvyšovat ukládání uhlíku v půdě

Pastva jako nečekaný spojenec půdního uhlíku

Studie zkoumala dlouhodobé důsledky ukončení pastvy v islandských subarktických travinách a vřesovištích. Podle studie šlo o srovnání 34 lokalit, kde se porovnávaly plochy s dlouhodobě ukončenou pastvou s plochami, na nichž pastva pokračovala. Studie se zaměřila na ukládání organického uhlíku v půdě.\n\n## Rozdíl hlavně v horních deseti centimetrech

Na sledovaných lokalitách bylo ukončení pastvy spojeno s průměrně o 8 procent nižší zásobou půdního organického uhlíku v horních 0 až 10 centimetrech půdy. V číslech šlo přibližně o 40,3 oproti 43,9 megagramu uhlíku na hektar ve prospěch pasených ploch.\n\nTo je výsledek, který se hodí číst přesně: ukazuje rozdíl v zásobách uhlíku mezi porovnávanými plochami, nikoli přesný roční přírůstek uhlíku. Z výsledku také nelze vyvodit, že pastva obecně zvyšuje sekvestraci uhlíku ve všech ekosystémech.\n\n## Když traviny ustoupí vřesovišti nebo bříze

Studie zjistila, že dlouhodobé ukončení pastvy může souviset s přechodem travin k vřesovišti nebo březovému porostu. Tyto plochy měly v horních vrstvách půdy nižší zásoby uhlíku než pasené traviny.\n\nAutoři studie zároveň uvádějí, že v nepasených plochách bylo v horních 0 až 10 centimetrech půdy méně uhlíku v kořenech a méně půdního dusíku. Považují to za možné vysvětlení rozdílu v zásobách půdního uhlíku.\n\n## Opatrný závěr místo univerzálního receptu

Výsledek podporuje opatrně formulovaný závěr, že pokračující extenzivní pastva může v těchto islandských subarktických travinách pomáhat udržovat nebo zvyšovat ukládání uhlíku v půdě. Nejde ale o univerzální návod pro všechny krajiny ani o důkaz konkrétní roční míry sekvestrace.\n\nPřeloženo do méně akademické řeči: v tomto islandském případě nemusí být „nechat přírodu být“ totéž jako maximalizovat množství uhlíku v půdě. A uhlík, jak známo, nečte reklamní slogany o tom, že každé oplocení automaticky znamená ekologický jackpot.