Intenzivní cvičení může chránit srdce astronautů při letu k Marsu

Studie sledovala změny srdeční struktury a funkce astronautů během dlouhodobých pobytů na Mezinárodní vesmírné stanici. Podle popisu studie šlo o prospektivní longitudinální observační výzkum s opakovanými měřeními před letem, během letu, po přistání a při simulované marsovské gravitaci.

Po přechodu z pozemské gravitace do mikrogravitace se přibližně po 14 dnech snížil objem levé komory, tepový objem a některé ukazatele mechaniky myokardu. Během dalšího letu se tyto změny stabilizovaly a částečně se vracely směrem k výchozím hodnotám.

Studie uvádí, že po přibližně šesti měsících ve vesmíru nevykazoval žádný sledovaný objemový ani hemodynamický ukazatel při simulované marsovské gravitaci větší zátěž než při vzpřímené poloze na Zemi před letem. Studie zároveň uzavírá, že při současných protiopatřeních nemusí až šestiměsíční kosmický let vést k velkým změnám srdeční struktury nebo funkce a že po vhodném cvičebním režimu může být ortostatická intolerance po přistání na Marsu nepravděpodobná.

Opatrnost je ale na místě. Dostupná studie podle svého popisu neprokazuje, že zachování srdeční funkce způsobil samotný intenzivní trénink. Šlo o malou observační studii v podmínkách více současných protiopatření a bez izolace účinku cvičení.

Čísla navíc nejsou úplně bez škrábanců. Jeden zdroj uvádí, že ve studii pracovali se 14 astronauty, zatímco abstrakt publikované studie uvádí 13 analyzovaných astronautů. Rozpor zůstává nevyřešený a může souviset s rozdílem mezi zařazenými a analyzovanými účastníky.

UT Southwestern Medical Center 23. září 2026 oznámilo, že výsledky studie podle něj podporují dostatečné zachování srdeční struktury a funkce pro zátěž marsovské gravitace. To je ovšem stále třeba číst jako atribuci institucionálnímu oznámení, nikoli jako důkaz, že za výsledek může právě intenzivní cvičení.